Základní umělecká školaVítězslavy KaprálovéPalackého 70, 612 00 Brno
 

Hurník-Zachrle Kamila Mgr.

tel. 549 210 552

Brázdová Miroslava Mgr.

tel. 549 210 552

PŘEDSTAVUJEME VÁM NAŠE UČITELE - rozhovor pro školní časopis 5/2016
Mgr. MIROSLAVA BRÁZDOVÁ

Je neuvěřitelné, že to bude téměř třicet let, co pedagogicky působíte na výtvarném oboru Základní umělecké školy - tehdy ještě Lidové školy umění - v Králově Poli. Škola za tu dobu změnila název, změnila sídlo hudebního a literárně-dramatického oboru, ale výtvarný obor, spolu s tanečním, má stále sídlo na Palackého třídě 146. A přece se mnohé změnilo, určitě vzrostla prestiž tohoto oboru. Těší Vás, že působíte v Králově Poli?


S tím hrozným číslem mě tedy docela děsíte. Ale díky za tu otázku – já totiž v Králově Poli strávila nejranější dětství. Bydlela jsem s rodiči na Husitské ulici, naproti dnešní Krčmě u sv. Václava. Pocházela odtud celá větev mojí rodiny a byli to samí vážení a veřejně činní „Krpoláci“. I když mne cesty osudu přivedly do různých míst, stejně jsem nakonec v Králově Poli odžila největší část svého života – zvláště toho profesního. Učebna výtvarného oboru, stále plná nových a nových výtvorů, kde se denně potkávám se svými žáky, je pro mne místem zcela mimořádného významu…

Měnil se v průběhu let přístup Váš a Vašich žáků k výuce výtvarného oboru?

Samozřejmě, že ano, tak, jak se v proudu času mění všechno, celá společnost. Po ukončení studií brněnské „Šuřky“ a už při studiu vysoké školy jsem nejdříve učila krátký čas na Břeclavsku, v Pohořelicích. Tehdy jsem si myslela, že stačí, když předám dětem všechno, co sama umím – tedy zejména technicky. Co a jak kreslit, malovat. Dnes vím, že s tím nelze vystačit. Skutečné umění nespočívá v dovednosti ruky, v řemesle, ale rodí se v hlavě, v myšlení. A výtvarné dílo je sdělení, pro které je třeba najít vhodný způsob vyjádření. Moje role tedy tkví v tom, že svým žákům předložím co nejširší nabídku těchto způsobů, a to prostřednictvím činností, které je naučí především výtvarně přemýšlet.

Z výstav žáků vidíme, že jsou zaměřeny tematicky, řeší větší výtvarné projekty. Je to jistě náročnější na Vaši přípravu.

K projektové výuce mne přivedli metodička Dr. Hana Dvořáková a legendární Prof. Igor Zhoř z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, kde jsem studovala výtvarnou výchovu. Výrazně mne také ovlivnila autorka celostátní koncepce výuky výtvarného oboru ZUŠ, ak. soch. Věra Roeselová, se kterou jsem dodnes v kontaktu. Výtvarné řady a projekty mají obrovský výchovný i vzdělávací účinek, protože umožňují dlouhodobý ponor do zvolené tematiky a rozvíjejí tvořivé myšlení dětí i učitele. Jsou náročné na přípravu – vše je třeba důkladně promyslet a systematicky „vystavět“ výtvarné úkoly pro žáky všech věkových kategorií. Ale jakmile se práce na celku rozběhne, je nádherné sledovat, jak se náměty prolínají a řetězí a co všechno je možné z výchozího tématu „vytěžit“.

Od roku 2006 funguje na škole dle Vaší koncepce speciálka s multimediálním zaměřením. Její výsledky – filmy – získávají uznání a ocenění v soutěžích a přehlídkách v naší republice i v zahraničí. Řekněte něco o její koncepci a poslání.

Myšlenka využít ve výuce vedle klasických prostředků výtvarné tvorby i tzv. nová média – tj. digitální fotoaparát, kameru a samozřejmě počítač, vznikla ve chvíli, kdy jsme se skupinkou žáků zpracovali k výročí narození W. A. Mozarta formou ploškového animovaného filmu jeho operu Kouzelná flétna. Uvědomila jsem si, že současné děti, uvyklé každodennímu kontaktu s moderní technikou, mohu k výtvarné činnosti nasměrovat i tímto způsobem. Když už vysedávají u notebooků a točí videa na chytré telefony, ať jen pasivně nepřijímají cizí vizuální produkty, ale aktivně rozvíjejí svůj tvůrčí potenciál. Dnes už je multimediální tvorba součástí školních osnov mnoha ZUŠ a je také plnohodnotnou disciplínou výtvarných přehlídek vyhlašovaných ministerstvem školství. Pro mne to ale stále znamená jen rozšíření spektra vyjadřovacích prostředků, posunutí „ze stolu“ do počítače a zase zpět. A absolventi speciálky povinně zpracovávají závěrečnou práci o dvou částech, multimediální i klasické.

Vaše činnost se neomezuje jen na naši školu, obsahuje i významnou roli celostátního metodika, v Přehlídkách VO ZUŠ ČR jste opakovaně v čele ústřední poroty. To je čest
i značné vytížení…


To máte pravdu, časově je to hodně náročné - zvláště v období, kdy ve všech částech republiky probíhají přehlídky výtvarného oboru ZUŠ a já společně s ostatními kolegy objíždím krajské poroty. Sledujeme, co kde vzniká nového a zajímavého, obecně vývoj našeho oboru. Největším zážitkem a zároveň i starostí je ústřední kolo Přehlídky „Oči dokořán“, které se koná každý třetí rok v augustiniánském klášteře ve Šternberku. Tři dny přebíráme stohy výtvarných prací, jsou to tisíce kreseb, maleb, keramiky… a vybíráme to nejhodnotnější k prezentaci na celostátní výstavu. Pak si celá porota obleče tepláky a další tři dny instaluje
a instaluje. Když pak ostatní kolegové přijedou na vernisáž a následný seminář, jsme už téměř u konce svých psychických i fyzických sil. Ale věřte, není čeho litovat. Ten týden prožitý se skvělými lidmi nad krásnou prací stojí za to…

Roky pořádáte letní kurzy pro žáky, jezdíte s nimi na významné výstavy do Vídně, do Prahy, rozšířila jste výuku na výtvarné vzdělávání dospělých. Zbývá Vám čas na vlastní tvorbu?

Letní výtvarné dílny a kurzy tvořivého myšlení pro mladé výtvarníky pořádáme s manželem už dvacet let. A je to stále srdeční záležitost. V době prázdninového volna je totiž možné realizovat i náročné projekty, na které ve školním roce nemůžeme ani pomyslet. Ale v přírodě, v inspirativním prostředí a s čistou hlavou jde ledacos. Přesně tak vznikla řada multimediálních představení, která jsme reprízovali i v brněnském divadle Buranteatr, například performance Ephemera nebo loňská produkce O loutkách a jiných lidech. Vizuální stránku představení záměrně příliš neovlivňuji, nechávám tvůrčí svobodu účastníkům kurzu, s chutí se ale věnuji literární přípravě a úpravě hudebního a zvukového podkladu.
Pravda je, že jsem si zvykla nemyslet na dluh, který mám vůči své vlastní výtvarné tvorbě. Dáváte-li do výuky svoje myšlenky a nápady, brzy v ní vyčerpáte svou denní dávku tvůrčí energie a pro vás jí už pak mnoho nezbyde. V určité době jsem to hodně řešila, ale pak jsem se rozhodla věnovat současnou etapu svého života dětem a postupně i dospělým v kurzech. Dnes také i kolegům – pedagogům výtvarné výchovy na svých přednáškách a workshopech. Věřím, že vycítím, až přijde čas to změnit.

Co si přejete, aby dal výtvarný obor - mimo vzdělání - žákům?


Radost z aktivní tvůrčí činnosti, přátelský vztah k ostatním lidem, citlivost k přírodě. Je přece známo, že kdo tvoří, neničí svět kolem sebe. A jsem šťastná, že je už pěkná řádka těch, kteří prošli mýma rukama, vystudovali výtvarné školy a uměním či jeho výukou se také živí.

Děkuji a přeji Vám mnoho dalších úspěchů.
Mgr. Jarmila Mráčková, vyučující klavírního oddělení

ZUŠ  - Vítězslavy Kaprálové © 2012